Videa

Co skutečně je pravda a co lež… v hlubinách a na povrchu? Co tvoříme pravdou a co lží? Co těmito kvalitami způsobujeme sobě a co druhým? Jaké jsou skutečné důvody našeho lhaní či zamlčování pravdy? A je někdy opravdu lepší lhát či dělat „mrtvého brouka“? Proč nás lež, ale někdy i pravda bolí? A jaký je rozdíl mezi pravdou a pravdivostí? Můžeme říkat pravdu a přitom neubližovat? Kdy jsme připraveni být pravdiví, žít v pravdě?…

Naše srdce přirozeně touží po harmonii se vším živým. Systém, do kterého jsme se rozhodli inkarnovat a žít v něm, je však primárně založen na tvoření disharmonie… Jako lidé jsme již od útlého věku vedeni k soutěživosti a vzájemnému boji, tedy k přístupu kdo z koho. Nikoli ke spolupráci, vzájemné podpoře a láskyplné sounáležitosti. Vytváříme mezi sebou mnoho strachu, nevraživosti, závisti, bolesti a vzájemného ubližování. A to platí i o vztahu s mnoha ostatními bytostmi.

Zvířata dělíme primárně na ta, co pojídáme, na ta, co jsou na mazlení, a na divoká. Často se k nim zejména ve velkochovech a na jatkách chováme zcela bezcitně jako k věcem a bezohledně si od nich bereme to, co chceme. A s rostlinnými bytostmi je to podobně, mnoho z nás rostliny dokonce ani jako bytosti nevnímá, přitom jsou tak… A pak se divíme, že příroda i celá planeta díky nám strádá, a my s ní. A to ani netušíme, o kolika bytostech vůbec nevíme… O kterých třeba…?

Co je „bytost“? Jaké jsou aspekty jednotlivých typů bytostí? Kdo jsou ostatní lidé? A proč s nimi prožíváme to, co prožíváme? A jak vnímat ostatní bytosti? Kdo vlastně jsou a proč tu jsou? Co nám přinášejí? A co přinášíme my jim? Jak s nimi být v harmonii a zároveň plně uspokojovat své potřeby? Lze to vůbec? Čím se od nás liší? A jsme to opravdu my, kdo je tu na planetě nejvyspělejší? Co se od nich můžeme naučit? A co nám sama příroda napovídá např. ohledně naší výživy?

To, jaký máme vztah k sobě samým určuje celkovou kvalitu našeho života a zejména vztahů s ostatními lidmi. Jak sebe prožíváme a jak o sobě smýšlíme se nám zrcadlí ve veškeré naší realitě a chování ostatních lidí k nám je toho odrazem.
Proč tak často sami se sebou nejsme spokojeni, kritizujeme se, míváme pocity viny za různé věci, nelíbíme se sobě, chtěli bychom toho na sobě hodně změnit…?
Co to je vlastně vztah k sobě samým? Proč jsme většinou vůči sobě tak negativní, nemáme se rádi a jsme až přehnaně kritičtí? Jaké nejhlubší důvody za tím stojí? A jak to změnit tak, abychom se milovali, přijímali přesně takoví, jací jsme a vnímali se veskrze pozitivně?