Přehled aktuálních akcí

Téma hluboké nevědomé touhy „být procesem“ nikoli „čirým bytím“.

„Už chci být chvíli v klidu. Aby se nic nedělo. Abych mohl/a jen být, nic neřešit, nikam nespěchat, nic nezařizovat, nedělat… Už jsem z toho všeho unavený/á.“ Znáte to? Máte stále pocit, že život běží velkou rychlostí. Stále se něco děje, stále něco musíte, měli byste, bylo by dobré, stále se od vás něco vyžaduje, očekává. Jakoby nebyla téměř ani chvilka se skutečně zastavit a jen být. Nejlépe i delší dobu. Toužíte spočinout v tichu a klidu nebo jen v tom, co vás baví. Či ještě lépe v odpočinku, jehož konec bude tehdy, až to budete skutečně cítit, chtít. Nikoli kvůli dalším povinnostem, dalšímu „musím“, „měl/a bych“. Jenže nic takového nepřichází. A vy nevíte, jak si svůj vytoužený klid, pohodu či věnování se jen tomu, co vás baví a naplňuje, stvořit. Tak přesně nejhlubší kořeny tohoto vnímání a tedy i tvoření si takového paradigmatu budeme na tomto Dni pro sebe s Terapií Pocitu odstraňovat. Bude to – jednoduše řečeno – odstraňování naší nejhlubší nevědomé touhy až naprosté závislosti na tom „být procesem, nikoli jen čistým bytím“. A věřte, že to jako vždy bude pořádná jízda k sobě. Nedivte se, že pak budete zcela „vyzenovaní“, vysmátí a „s nohama nahoře“. A pokud vás hned přepadá nějaký strach, jako třeba „to si nemohu dovolit, to by…“ a jemu podobný, tak vězte, že váš život může běžet harmonicky, vše se krásně uspořádávat k vaší spokojenosti, zatímco si užíváte pocit naplnění ze své činnosti, jakož i dostatek času na relax a zábavu. Když si to dovolíte, uvidíte :=)

Téma touhy „jen být“, tedy být „čistým čirým bytím“, bez akce, tedy bez snažení se, usilování, boje, neustálého řešení něčeho, starání se o něco, zajišťování něčeho, konání. 

Opět se dostáváme k protipólu předchozího tématu, avšak výsledky této touhy mohou mít naprosto stejné projevy v naší současné realitě. Tedy dle našeho vnímání nikdy nekončící kolotoč aktivit, které si na nás „život vynucuje“ – práce, každodenní starosti i ne/čekané problémy – a neustálý pocit, že nemohu zastavit, spočinout v poklidu a chvíli si ten život prostě jen v obyčejném bytí užívat. Nicméně může za tím být i opačný problém – prokrastinace, lenost, únava, nechuť cokoli dělat, do čehokoli se pouštět, vyčerpanost… A vše, co s tímto může souviset. Budeme tedy harmonizovat tuto naši touhu po „jen být“ (alias odpočívat, nekonat…), jakož i odpor k nekonečnému kolotoči aktivit a problémů spojených s „mám, musím, měl/a bych…“. Nejen… Výsledek? Harmonie činností a odpočinku, užívání si obojího v souladu.

Téma lpění na lpění, tedy na tom něco chtít, potřebovat, toužit po něčem a odporu k tomu prožívat, že vše mám a nic nepotřebuji – iluze životní motivace. Tedy na nejhlubší úrovni téma lpění na tom být lpěním.

Jako vždy na Dni pro sebe s Terapií Pocitu se jedná o další naprosto zásadní téma v našem životě, které způsobuje naši věčnou ne(u)spokojenost, nenasycenost, a tedy i frustraci z nedosažení, ale třeba také neuspokojení skrze dosažené. Jedním z nejčastějších následků tohoto lpění je naše destruktivní chování, kterým ne/vědomě odstrkujeme lidi a skutečnosti, u kterých pod/vědomě vnímáme, že bychom skrze ně mohli dosáhnout štěstí a naplnění. Zajišťujeme si tak neustálý nedostatek důvodů k osobní spokojenosti a naplněnosti alespoň v některých oblastech života, a hojnost důvodů k frustraci, bolesti, vlastnímu utrpení, zoufalství, beznaději, obecně k prožívání nepříjemna z nedostatku příjemna. A tento vnitřní pocit nedostatku pozitivního ve svém osobním konstruktu vnímáme jako motivaci k dalšímu žití, tedy k dalšímu snažení se o dosažení štěstí a naplnění, ve skutečnosti sebou donekonečna odstrkávaného. Následkem tohoto vnitřního ztotožnění ale může být i to, že vytouženého dosáhneme, možná i chvilku prožijeme pocit štěstí a naplnění, ale ten dříve či později mizí a opět nastává pocit neuspokojenosti a touhy po něčem dalším, jiném, novém. A tak si sami tvoříme neustálý kruh nedosahování toho, po čem toužíme, či odstrkování dosaženého, jakož i frustrace z nenaplnění dosaženým. Přitom stačí si na nejhlubší rovině zpracovat skutečné důvody tohoto tvoření si své reality a poté si přirozeně dovolit dosáhnout a plně si dosažené užívat. A to přesně budeme dělat na této akci.

Téma odporu ke lpění, tedy odmítání „něco chtít, potřebovat, toužit po něčem“ a touha být nasycen/a sebou sama. Dostáváme se opět k opačné polaritě tématu předchozího.

Neustále po něčem toužit, něco chtít, potřebovat, je velmi vyčerpávající. Zejména, když se nám nedaří mnohého či téměř ničeho skutečně dosahovat. Je to zdrojem mnoha bolesti, utrpení, nedostatku na úrovni emocionální, ale třeba i materiální, bezmoci, zklamání, demotivace, frustrace… Je to zároveň ale neustálá přítomnost pocitu „chybí mi“.  Zároveň však na hlubší úrovni vnímáme, že je to naše motivace poznávat, tedy naplňovat svůj hlavní záměr. Pokud cítím, že něco chci, potřebuji, tedy něco nemám, jdu za tím. Jsem aktivní. Nestačí mi jen být a užívat si toto bytí, sebe sama, to, jak to je. Duše to může vnímat jako stagnaci. A tak se stále snažíme, bojujeme, vyčerpáváme se, usilujeme, konáme…  Zároveň tam ale také může být přítomen opak, který v extrému může být až „vše mám, mohu jen být, ale to mě neuspokojuje, nenaplňuje, naopak mě to nudí, nebaví, zatěžuje“. Cítíme demotivaci. Obojí je disharmonie, která nás vede k trápení až utrpení. A tedy se v tomto tématu opět citelně posuneme, abychom žádné chtění, potřebu, ale i naplnění neřešili, a bylo nám fajn :=)