Přehled aktuálních akcí

Kdo z nás by neznal tíživý pocit viny…? Je to jeden z nejbolestnějších a pro nás nejnáročnějších nepříjemných pocitů. Lhostejno, za co cítíme vinu, vnímáme, že neseme zodpovědnost. A často, když prožíváme sžíravý pocit viny například z toho, že jsme někomu ublížili, že jsme stvořili něco hodně disharmonického apod., ať již vědomě či zcela podvědomě, začneme toužit po trestu, potrestání se za toto zlo, jehož jsme tvůrci, v iluzi, že to tímto odčiníme a nám se uleví. Vše to ale je a funguje jinak!
Vnímáte, že žádný pocit viny nemáte? Vězte, že skutečnost je jiná, jen ještě skrytá vašemu vědomí a prožívání. To ale neznamená, že neovlivňuje negativně váš stávající život.

Co skutečně stojí za našimi pocity viny? V čem tkví náš nejsilnější pocit viny? Co opravdu si nezvládáme a často i odmítáme odpustit, zatímco naše aktuální lidské zkušenosti nám tyto hlubiny pouze zrcadlí? Jak se sebetrestáme, aniž by nám to došlo…? Proč máme pocit, že celý náš život je průběžně o nepříjemnu, nenaplnění, marném toužení, bolesti, odmítání, nepřijetí…? Jak detekovat skutečné příčiny našeho životního nepříjemna, vycházejícího z naší potřeby sebetrestání? Jak vinu skutečně odčinit, napravit, co vnímáme, že jsme udělali špatně a proměnit to do harmonie? Jak si odpustit a zase být v lehkosti a šťastní?

Téma touhy nic neřešit, ničemu nečelit, ničím nebýt…

Kdo z nás by nechtěl mít klid… Už nikdy nečelit ničemu nepříjemnému, nic neřešit, jen být a užívat si život? Neprožívat žádnou bolest, utrpení, odmítnutí, nepřijetí, samotu, ubližování, povinnost něco dělat, něco muset, prostě žádné nepříjemno…? Či dokonce se někam skrýt, pro ostatní lidi, svět neexistovat, být jen ve sém klidu, pohodě, případně svých zájmech a koníčcích? Nebo doslova „být ničím, nikým“, ztratit se, zmizet?… Něco z toho v sobě máme každý a kořeny toho nás vedou až na úplný počátek, kdy jsme opravdu „byli ničím“ a tedy nic nemuseli, ničemu nečelili, neprožívali žádné nepříjemno a vlastně vůbec nic. A po tom se nám v níže-vibračním bolestném a náročném chaosu tohoto světa může stýskat…

Výchozí typy myšlenek, které nás dovedou k nejhlubším příčinám:
Toužím, chci, potřebuji už ničemu nečelit, nic neřešit, mít klid. Jen být…
Nic necítit, neprožívat, hlavně ne nic nepříjemného… bolest, smutek, zklamání, samotu…
Chci se zase vrátit do klidu, nemít žádnou povinnost, zodpovědnost, žádné „musím“ či „měl/a bych“.
Toužím se oprostit od chaosu tohoto světa, vrátit se do vnitřního i vnějšího ticha…
Už nechci žádné ubližování, zraňování… Vlastně chci „nebýt“, nechci existovat…

Čím dál tím více lidí hledá cestu, způsob, kterým by vyřešili či opustili své problémy, svá trápení, své bolesti, pocity nenaplnění, strachu, marnosti a další prožívané nepříjemno. Přirozeně toužíme po štěstí, radosti, naplnění, harmonii, zdraví, po skutečném naplňování si svých přání, tužeb a potřeb. Na tomto tematickém setkání, názvem podobném mé pravidelně opakované přednášce, avšak obsahem v mnohém jiném a citelně stručnějším, se dotkneme důvodů našeho bytí, našich prožitků, a tedy i našeho životního nepříjemna, ať se týká vztahů, zdraví, vnímání sebe, reality kolem nás, práce, financí či prostě našich nepříjemných pocitů… Vysvětlíme si, co je třeba udělat, abychom narativ „problémů a trápení“ o/pustili a úspěšně se vydali na cestu k sobě. A samozřejmě základně představím právě i cestu, kterou nabízím já sama – Terapii Pocitu.

Akce, jako vždy, určená jak pro naprosté nováčky, tak i účastníky minulých workshopů… „DOKONALEJŠÍ TO BÝT NEMOHLO“, řekl mi jeden z účastníků posledního workshopu. Věřím, že s ním po této akci budete souznít ;=)

Opět si budeme hrát, zábavně prozkoumávat, objevovat, čelit výzvám i přijímat podporu, sou-cítění a spolubytí, chápat a akceptovat, léčit se a uzdravovat se, radovat se a získávat nové přátele.

Aktuálně se zaměříme na téma ŠŤASTNÉHO A NAPLNĚNÉHO PARTNERSKÉHO VZTAHU, které nějakým způsobem řeší snad každý z nás. Čím si bráníme vůbec vztah mít? A pokud ho máme, proč není tak úplně podle našich představ? Čím v sobě tuto nespokojenost, nedokonalost (spolu)tvoříme? Jak se vůbec cítíme ve svém těle a polaritě? Jak to máme s druhou polaritou? Máme nějaké strachy či/a zároveň touhy? Co od vztahu očekáváme a co do něj přinášíme? Proč se mu třeba i vědomě bráníme a jak to změnit? … S těmito a dalšími tématy si budeme hrát a dobrodružně a zábavně tak prozkoumávat své nitro, přijímat a léčit…

Slibuji, že vás to bude bavit, užijete si to a nebude se vám chtít odejít ;=) A kdo ví, třeba tu najdete nejen přátele, ale i svého vytouženého partnera. I když seznamka to primárně rozhodně není… Zatím…:=)

Téma odmítání důvěry v sebe sama, sebejistoty, odpovědnosti za svůj život, a své tvoření a jeho následky, a prožitky.

Prožíváte, že si nevěříte, nejste jisti sebou samými, tíží či přímo vás děsí „mít zodpovědnost“? Často na povrchu vnímáme, že bychom si chtěli více věřit, důvěřovat, být si jisti sebou samými… Stále však máme pocit, že nám to nejde a že nám vnější věci, tedy naše počiny, jejich výsledky, reakce lidí kolem nás jen dokazují, že si věřit nemáme, že není na čem stavět svou sebejistotu, že to nezvládáme, selháváme, zklamáváme, kazíme… A slovo „zodpovědnost“ nás děsí, či alespoň tíží lhostejno, zda se zodpovědnosti vyhýbáme či ji bereme vážně, nebo je dokonce alfou a omegou našeho života.

Výchozí typy myšlenek, které nás dovedou k nejhlubším příčinám:
Nevěřím si, nedůvěřuji si, nejsem si jistý/á sám/sama sebou…
Není nic, na čem bych mohl/a stavět důvěru v sebe sama, sebejistotu.
Bojím se si věřit, důvěřovat. Bojím se nést zodpovědnost.
Zodpovědnost mě velmi tíží. Jsem zodpovědný/á…
Nechci být zodpovědný/á… Vyhýbám se zodpovědnosti…
Nezvládám to, selhávám, zklamávám.
Bojím se to zvládnout, dokázat. Nechci to zvládnout, dokázat.

„Ten za to může.“, „Je to její chyba.“, „To kvůli nim…“, „Já za to nemůžu.“ „To on/ona/oni je/jsou špatný/á/í.“ Znáte tyto a jim podobné myšlenky…? Jistě ano.
Většina z nás vnímá, že se snažíme, děláme, jak nejlépe umíme, ale pořád to není podle našich představ, stále nám do toho někdo či něco „hází vidle“. Někdo či něco nám škodí, ubližuje, působí nějaké nepříjemno. Lhostejno zda někdo blízký, někdo v práci, někdo neznámý, či systém, Bůh, okolnosti… Obviňujeme, stěžujeme si, hádáme se, žalujeme, mstíme se, prožíváme pocity bezmoci, křivdy, bezradnosti… a jsme nešťastní. Jsme skutečně oběti chování někoho vně nás či něčeho vně nás nebo je to jinak? Jak to ve skutečnosti funguje, tedy kdo a jak tvoří realitu, kterou vnímáme, prožíváme? Jak být skutečně vědomými tvůrci své reality a tvořit si ji podle svých představ? Kdy jsme na to připraveni a co je pro to třeba udělat?