Ohlasy a reference

Možná bude lépe, když se napřed vrátím zpět v čase. Během minulého roku jsem byl hodně nešťastný v několika pro mě dost klíčových oblastech, jedna z nich byla oblast vztahová, a dost jsem to těžce nesl. To však nejen během minulého roku. Už to ve mně narůstalo roky před tím, až to v minulém roce vyvrcholilo a přeteklo v čiré zoufalství a beznaděj. Což skvěle dokresloval i můj zatím „poslední“ silnější vztah, který se proměnil z růžové zahrady v každodenní utrpení. Prosil jsem Boha téměř každý den o řešení, o pomoc, o vedení, o nějakou techniku či nástroj, který by mi konečně pomohl z těch vnitřních trápení a apatií. Pak mi vstoupila zcela „náhodně“ do života Hani způsobem, jaký by mě ani ve snu nenapadl. Nevěděl jsem vlastně ani, kdo to je a čím se zabývá. Vůbec jsme o tom spolu zprvu nemluvili. Prostě mi tehdy přišla hodně zajímavá a to, co říkala, se mou rezonovalo. Konečně někdo mluvil způsobem, se kterým jsem se dokázal automaticky ztotožnit a zároveň se mi i jevilo, z toho jak na mě působí, že jí to skutečně i funguje a není to jen další z mnoha smyšlených pohádek maskujících v pozadí promyšlené manipulátorství, kterých se stále rojí jako hub po dešti, a se kterými jsem se již měl své vlastní zkušenosti. To mě silně navnadilo absolvovat s Hani nějaké sezení. Po každém sezení začínal můj život nabírat nový, pro mě zcela netušený rozměr. Takový pocit lehkosti, klidu, radosti a pohody jsem snad nikdy skutečně do tohoto okamžiku nezažil. Doslova si to užívám a těším se na další sezení, a to určitě nemluvím jen za sebe, ale za mnohé další pravidelné klienty :-). Za ty peníze mě sezení Terapie Pocitu s Hani určitě stály, ba si troufám tvrdit, že mají mnohem větší skutečnou cenu, než kolik jsem za ně zaplatil. Nedávno jsme na toto téma s Hani dokonce zavedli hovor. Zda, kdyby nám někdo nabídl, mě nebo Hani, velkou sumu peněz za to vrátit se v čase mnoho let nazpět do bodu před prvním sezením Terapie Pocitu či Terapie Mysli, zda by jsme do toho šli. Vrátit se úplně na začátek, ale být místo toho, jací jsme teď, bohatí a zpět v těch trápeních, co jsme si prožívali. Jednomyslně jsme dospěli ke stejnému závěru, že za ty peníze, jakkoliv veliké, by to nestálo, jelikož ten život stál tehdy dost za h…o. Tím jsem jen chtěl říct, že je to vskutku nesrovnatelný rozdíl, to moje tehdy a teď. Poslední sezení, co jsem u Hani absolvoval, bylo pro mě dost zásadní. Možná se v tom mnozí najdete. Týkalo se to nezpracované vztahové minulosti a s ní souvisejícími pocity viny: neustálé sebeobviňování, výčitky, připomínaní si a přemýšlení o starých „chybách“ a zraněních způsobených či inkasovaných, o tom, co jsem kdy komu řekl, udělal či neudělal, o tom, co se nedá už vrátit a já bych si to přál teď úplně jinak, o tom jak to vše změnit či napravit, atd. Byl jsem roky doslova zacyklený ve svých programech. Prolezlý pocity viny z vlastních „chyb“ a minulých rozhodnutí. Tvořil jsem si díky tomu nehezké vztahové peklo, ať už ve vzpomínkách, které mě každý den pronásledovaly nebo v nových přítomných prožitcích. A nemohlo ke mně přijít nic lepšího, ba jsem v to už ani nevěřil, že by kdy ještě mohlo. Jen jsem potkával stále to samé, opakující se. Nakonec jsem byl vždycky já ten špatný, chybující, sobecký, neohlížející se na druhého, plný výčitek, sebeobviňování, strachu z nových vztahů a z navazování partnerských vztahů. S tím jsem se jen dokola potkával. A to je jen jedno mé zpracovávané téma. Pro mě však doslova fatální. Doteď jsem snad ani na žádných sezeních u kohokoli nepocítil své reálné slzy či smutek. Tentokrát poprvé ano! A nejen to, ono to i funguje! Každé sezení mě posune o další významný kus blíž ke štěstí, lehkosti, radosti, lásce, vnitřnímu klidu a pohodě. Ne té takzvané pohodě, na kterou si my lidé často hrajeme různými formami obelhávání se. Více si života a všeho, co zrovna zažívám, v něm užívám. Nemusím se už dokola přesvědčovat o tom, jestli si to zase jen nevsugerovávám a ono to nějak nevyprchá. Je to stále každičký den pro mě tak neuvěřitelné, to že je to vůbec možné, jak ta Terapie Pocitu funguje. Stále mám pocit jako by to byl sen a já se z něj měl jednoho dne probudit, jako to bylo doteď vždy. Zatím to však stále trvá a vypadá to, že nespím, a že se ani z ničeho neprobudím. A ty změny jsou stálé a skutečné. Jsou tu se mnou. Ty změny jsou mnou a já nejsem nikde vně nich, vně toho co se odehrálo, jelikož se to odehrálo uvnitř mě. Na mysl mi přichází připodobnění k pocitu nepopsaného listu, tak si teď připadám. Jako by se vymazaly spousty negativních emocí a vzpomínek. Koho to bavilo dočíst až sem, přeji hodně štěstí na jeho cestě osobní proměny. Velmi si tě Hani vážím a děkuji za vše!“