S ČÍM SE ZTOTOŽŇUJI, TÍM TVOŘÍM aneb JAK TO TEDY JE?
„Ta dáma nám tu tvrdí, že si svou realitu tvoříme tím, s čím se v sobě ztotožňujeme. Co je to za nesmysl? Tomu vůbec nerozumím…“, může být jedna z prvních myšlenek, která napadne nejednoho návštěvníka mých webových stránek. Jak to tedy skutečně je?
Všechno, co existuje, je energie, určitá vibrace o konkrétní frekvenci. Lhostejno, zda našimi smysly vnímáme, že tuto energii cítíme, registrujeme, nebo zda ji zdánlivě vůbec nevnímáme. V nižších frekvencích například vibruje energie, která tvoří pro nás viditelnou hmotu. Těžší a hustší vibrace také konstruují naše nepříjemné pocity – bolest, utrpení, zklamání, frustraci, lítost, pocity viny, zloby, nenávisti… Naopak vyššími frekvencemi jsou tvořeny příjemné pocity – láska, radost, štěstí, naplnění. Ve vyšších frekvencích se nacházíme, když přirozeně konáme dobro či tvoříme harmonii např. si užíváme mazlení se zvířecím miláčkem či se milujeme s partnerem, ke kterému chováme jedinečný hluboký cit, a zažíváme blaženost.
Zkuste se zamyslet a porovnat… Na jaké úrovni vibruje zbraň určená k zabíjení? A na jaké něžná květina na louce? V jakých vibracích se nachází člověk, kterého sžírá nenávist a touha se pomstít? A v jakých ten, kdo pozoruje západ slunce a přitom zažívá hluboký klid, harmonii a vnímá nádheru a jedinečnost té chvíle? Jaké jsou frekvence vibrací člověka, který na pracovní poradě prožívá silnou nejistotu, ne-sebevědomí a následně, že selhal, zklamal? A jaké toho, jenž zažívá úspěch, ocenění a přijetí?
Ano, i my lidé jsme energií, jejíž frekvence se mění podle toho, s čím se ztotožňujeme. Neboť, zcela logicky, s čím se ztotožňuji, tím jsem, a tím tedy tvořím i svou aktuální realitu ve smyslu, co vysílám, to se mi vrací, čím tvořím, to stvořím aneb také jakou kvalitou tvořím, takovou kvalitu bude mít výsledek mého tvoření.
Tedy například cítím-li strach, na nějaké úrovni se s ním ztotožňuji – neboť my se přirozeně ztotožňujeme s tím, co cítíme, s našimi emocemi, pocity, ale i našimi přesvědčeními a tvrzeními, které jsme přijali za obecné či své pravdy… a jejich energiemi tvoříme svou realitu, která má logicky stejnou kvalitu jako to, s čím jsme se ztotožnili.
Pokud například cítím strach z toho, že se se mnou partner rozejde, téměř jistě si také tento ortel přitáhnu, stvořím. Proč? Ztotožnila jsem se s tímto strachem, tedy zároveň na nějaké úrovni i s přesvědčením, že se se mnou partner rozejde. Pod tím jsou další přesvědčení, s nimiž se ztotožňuji, a kterými si následný rozchod spolu/stvořím. Mohou to být přesvědčení „nezasloužím si být milovaná“, „nejsem pro něj dost dobrá“, „každý partner se se mnou vždy rozejde“, a v hlubinách mé bytosti mohou být ztotožnění, o kterých nemusím mít ani tušení, například „chci se trestat“, „potřebuji trpět“, „nechci být milovaná“, „zavázala jsem se svým utrpením odčinit to, co jsem provedla“… Právě tato nejhlubší ztotožnění detekujeme na sezení Terapie Pocitu a odstraňujeme, resp. proměňujeme do vysokých frekvencí lásky, harmonie, radosti…
Ztotožňuji-li se s nepříjemnými pocity a na ně napojenými přesvědčeními „jsem k ničemu“, „stejně nic nedokážu“, „nevěřím si“, „všechno jenom zkazím“, „selhávám“, tak se nemohu divit, že moje realita a mé prožitky odpovídají přesně tomuto mému nastavení, ztotožnění se.
Je-li mojí každodenní realitou to, že se ke mně (někteří) lidé nechovají pěkně, jsou ke mně neuctiví, hrubí, urážejí mě, ponižují…, tak se zjevně ztotožňuji z přesvědčeními „za nic nestojím“, „nemám žádnou skutečnou cenu, hodnotu“, „jsem k ničemu“, „nevážím si sebe“, „nepřijímám se“, „nemiluji se“… A ve větších hlubinách můžeme odhalit třeba „nesmím se mít rád/a“, „zakázal/a jsem si vážit si sebe, oceňovat se“, „když bych jim dovolil/a, aby se ke mně chovali láskyplně, nepoznal/a bych…“, „musím být odpojený/á od své lásky“, „potřebuji / zasloužím si, aby mi ubližovali“…
A posledním naším příkladem nízko-vibračního ztotožnění může být všudypřítomný pocit viny…„Cítím se vinný, často a v mnoha situacích. Navíc stále vnímám nějaký hluboký pocit viny, jehož příčinu vlastně ani neznám. Stále mám tendenci se omlouvat, bránit, vysvětlovat. Ale většinou to k ničemu není. Vždy jsem ten špatný já…“ Tuto svou realitu si zjevně tvořím ztotožněním se s nějakým pocitem viny. Ten se může týkat něčeho, co jsem udělal v některém z minulých životů. V nejhlubších sférách naší bytosti to však nejčastěji bývá ztotožnění se s vinou za to, že jsme se od sebe, své Podstaty, své lásky, toho kdo / co jsme, odpojili, že jsme se rozhodli poznávat, trpět a kvůli tomu opustit sebe. To si vyčítáme a za to se trestáme…
Nikdy nemůžeme konkrétní kvalitou energií, určitou vibrací, stvořit jinou kvalitu energií, vibraci. Strachem nestvoříme lásku, bolestí nestvoříme radost, sebetyranií nestvoříme svobodu, odsuzováním nestvoříme přijetí, ne-sebevědomím nestvoříme ocenění… A naopak. Skutečnou láskou vždy stvoříme jen výsledek, odpovídající svou vibrací lásce. Hlubokou vděčností jen další důvody k vděčnosti. Často se domníváme, že přeci tvoříme láskou, přijetím, dobrem, ale přitom jsme rozčarovaní, že přišla bolest, smutek, zklamání, odmítnutí, prostě něco nepříjemného… Jak je to možné? Nikdy si nestvoříme nic nepříjemného, pokud se na nějaké úrovni s těmito energiemi neztotožňujeme. Kdybychom se na své hlubiny podívali detailněji, zjistili bychom, že je přítomen strach, nezpracovaná bolest, zklamání, ne-sebevědomí, nedůvěra atd. atd.
Dobrou zprávou nechť nám je fakt, že své vibrace můžeme měnit. Každou nízkou vibraci, se kterou se ztotožňujeme, můžeme odstranit, přeměnit na vysokou tak, abychom se ztotožňovali již jen s tím, kdo / co skutečně jsme, s láskou, světlem, radostí, sebe-vědomím, vlastní silou, svými skutečnými dovednostmi, schopnostmi, svou dokonalostí, skutečnou hodnotou, harmonií… Třeba skrze Terapii Pocitu či jinou funkční cestu.
Když se ztotožňujeme s tím, kdo / co skutečně jsme, a tedy ve svých hlubinách skutečně prožíváme „já jsem láska“, „já jsem radost“, „plně si věřím a důvěřuji“, „mohu vše“, „zvládnu, dokážu vše“, „jsem nekonečně hodnotný/á“, „jsem nádherný/á“, „miluji (se)“, „Jsem“… Tak pak přesně těmito kvalitami tvoříme svou realitu, své vztahy, své prožitky, svůj osobní Vesmír :=).