JAK SPOLU/TVOŘÍM NÁŠ CIVILIZAČNÍ SYSTÉM?

V předchozím článku jsme si vysvětlili, jak tvoříme svou realitu tím, s čím se ztotožňujeme. Důležité je si též uvědomit, že svými ztotožněními spolu/tvoříme i civilizační systém, ve kterém žijeme. Jeho nastavení, funkce, hierarchii, priority, jeho fungování a principy… Je to ideální výchozí bod pro to „přestat na systém nadávat“ a začít ho tvořit jinými vibracemi. :=)

Schválně, se kterými z následujících tvrzení, postojů, vnímání reality se ať již plně či alespoň trochu ztotožňujete? „Život je boj.“, „Nic není zadarmo. Vše něco stojí“, „Bez práce nejsou koláče.“, „První práce / povinnosti, pak až zábava.“, „Nemůžu mít všechno.“, „Něco za něco.“, Když něco chci, musím si to zasloužit.“, „Pravidla se musí dodržovat.“, „Kdo neokrádá stát, okrádá rodinu.“, „Nemůžu být šťastný/á bez rodiny / partnera/ky / dětí…“, „Když chci něčeho dosáhnout, musím se snažit, usilovat o dosažení cíle.“, „Pokud chci být úspěšný/á, někam to dotáhnout, musím být lepší než ti druzí.“, „Jedině, když budu úspěšný/á a bohatý/á, když něco dokážu, tak budu za něco stát, mít skutečnou hodnotu.“, „Je dobré být nejlepší, první…“, „ Když mi něco ve škole nejde, musím na tom zapracovat, abych to uměl stejně, jako to, co mi jde.“, „Když někdo něco provede, zaslouží si být potrestaný / musí to odčinit.“, „Je správné dítěti něco zakázat, či mu jednu plácnout, když zlobí a neposlouchá.“, „Děti mají / musí poslouchat a být hodné.“, „Je třeba poslouchat paní učitelku, vše pěkně umět a dostávat jedničky.“, „Autoritám (rodičům, šéfům, vládě…) se neodmlouvá. Autority se poslouchají.“, „ Není dobré příliš vybočovat, být příliš vidět / svůj/svá.“, „Soutěž motivuje.“, „(Mnozí) lidé jsou zlí a je třeba se mít na pozoru.“, „Jsou lidé blízcí, známí a lidé cizí.“, „Strach mě chrání před tím, abych si ublížil/a.“, „Když jsem nemocný/á, vyléčí mě doktor / prášky.“, „Za nemoci můžou viry, bakterie a rodové / genetické dispozice.“, „Některé bytosti, zvířata jsou k jídlu (kuřata, krávy, prasata…) a jiná na mazlení (psi, kočky, papoušci…).“, „Lidský život je mnohem důležitější, cennější než život jakékoli jiné bytosti na Zemi (zvířete, rostliny…).“, Člověk je nejdůležitější a nejmocnější tvor na planetě.“, „Člověk má právo si podmaňovat přírodu, zvířata.“, „Zvíře je jen věc…“, „Bůh je trestající.“ …

Téměř všichni jsme přijali tento civilizační systém a jeho aspekty jako „standard“, tedy jsme se s ním zcela či částečně ztotožnili. Zvykli jsme si a tiše, automaticky přijali, že ráno (či dle směny) vstáváme na budík, jedeme do práce, pracujeme určitý počet hodin, vyděláme určitý obnos peněz, za ty si kupujeme různé zboží a služby na místech, kterým se říká „obchod“ či si je objednáváme přes novinku posledních desetiletí – internet. Večer přijdeme z práce domů a tak, jak to jen zvládneme, postaráme se o rodinu, děti, byt či dům, šťastnější si dopřejí trochu „zábavy“ v podobě hospody, restaurace, kina, divadla, přátelského setkání, sportu, sexu… A ráno nanovo. Pak přijde víkend a ti, co nemají víkendové směny, tzv. „odpočívají“. Často ale doma dohánějí to, co v „pracovním týdnu“ nestihli – úklid, nákupy, zařizování, vaření, „povinné návštěvy“, v lepším případě nějakou rodinnou či osobní zábavu, relax. Pokud jsme dosáhli určitého věku, posunuli jsme se do tzv. důchodu. Již nepracujeme, tedy nevyděláváme peníze, a každý měsíc čekáme od státu na svou finanční částku / almužnu, za kterou přežíváme více či méně důstojně. Bydlíme v pronajatých či zdánlivě vlastních domech / bytech. Zvykli jsme si, že stále něco platíme… daň z příjmu, daň z přidané hodnoty, sociální a zdravotní pojištění, daň z převodu nemovitosti, daň z nemovitosti, poplatky za odpad, dálniční známky aj., platíme za zboží, služby, nájem, energie… Akceptovali jsme, že bez toho, aniž bychom „vydělávali“ peníze či si je zajistili nějakým jiným způsobem, bychom tu vlastně nemohli existovat. Rozhodně ne důstojně a aspoň trochu komfortně. Přijali jsme bankovní systém, zadlužování, splácení hypoték a půjček s úroky, placení mobilem, převodem, kartou, složenkou, hotovostí. Existenci peněz bereme jako samozřejmost. Ztotožnili jsme se se svým, systémem nám přiřazeným rodným číslem (čísly byli označováni i lidé v koncentračních táborech a označují se jimi i zvířata ve velkochovech :=). Zvykli jsme se prokazovat občankou, pasem, řidičským průkazem, legitkou na MHD, kartičkou zdravotního pojištění… Přijali jsme, že bez schopnosti prokázat tzv. „svou totožnost“ způsobem nastaveným a vyžadovaným systémem nepochodíme na úřadech, v různých institucích, u lékaře, na poště, nemůžeme řídit auto, cestovat, vyřídit pro život v této civilizaci mnoho potřebných věcí … a můžeme dokonce skončit za mřížemi. Ztotožnili jsme se s tím, že když naše tělo není spokojené a onemocní či si přivodí úraz, míříme k doktorovi, od doktora do lékárny a poté zobeme pilulky či pijeme tekutiny, které nám doktor předepsal, abychom se  vyléčili. V horším případě se necháme řezat a zašívat v nemocnicích a věříme, že „nás z toho doktoři dostanou“. Spoléháme na pomoc zvnějšku místo zevnitř. Je pro nás normální nechávat děti očkovat na cokoli, vštěpovat jim poslušnost lhostejno vůči jak kvalitní autoritě. A trestat je, když se nechovají podle našich představ ale podle těch svých. Podřídili jsme se systémové výchově – školka, škola, učňák / střední škola a pak případně VŠ. Naučit se nazpaměť, co systém vyžaduje, a co nejvěrněji to zreprodukovat, za to být hodnocen, posuzován. Lhostejno jak kvalitní autorita nás učí a s jak užitečnými výsledky pro skutečný život. Jídlo nakupujeme balené, sterilované, zchemizované, geneticky upravované v supermarketech či na velkých portálech. Když nemáme čas, chodíme do fast foodů na housku s něčím, o čem věříme, že je maso. Přijali jsme za samozřejmost jíst těla jiných bytostí, chovat je a usmrcovat za podmínek, které bychom povětšinou na vlastní oči ani nechtěli vidět natož zažít. Zabít mouchu či vosu, která nás „otravuje“, zašlápnout mravence, který se nám nehodí, vrátit do útulku psa či kočku, které byli „nevhodným darem“, případně je přivázat v lese někde u stromu, „aby nikdo neviděl“. Vnímáme jako samozřejmost přemisťovat se auty, autobusy, tramvajemi, vlaky, letadly s jejich dopravními sítěmi a pohony a tím, co způsobují matce Zemi i jiným bytostem. Jsme přesvědčeni, že za energie se musí platit. Díváme se na televizi, čteme noviny, zprávy na internetu, komentáře a jsme přesvědčeni, že nám nabízí pravdu, že je to tak, jak nám předestírají. Ten je zlý a ten je dobrý, ten za to může a ten je nevinný, takto to je správně a ne jinak… Přijali jsme, že nám tu vládne pár lidí, a iluzi, že je volíme, že jsou jedni z nás. Že od nás vybírají peníze a rozdělují je podle svého uvážení a svých zájmů, které jsou zjevně často v rozporu s obecným blahem. A také že nám to vždy pěkně vysvětlí přes média tak, aby to vypadalo, že nám slouží a působí bohulibě. Přijali jsme, komu a čemu máme věřit, i když nám říká třeba to, že válka je správná věc, a nutí naši společnost do sebepoškozování ve jménu údajné spravedlnosti a korektnosti a diktuje, který názor je dobrý a který ten špatný a ten trestá… A za svá přesvědčení jsme připraveni se „pohádat do krve“ s těmi nejbližšími a třeba se s nimi kvůli tomu i rozejít či aspoň rozkmotřit, „nemluvit“…

Chápete? Dochází Vám to? Rozumíte čím, jakými postoji, ztotožněními se, energiemi tvoříme, udržujeme a ještě více posilujeme tento systém, to, co skutečně představuje? Tedy to, v čem žijeme? Budíček!!! ;=)))

A co takhle… „Vím, že jsem dokonalá, láskyplná bytost. Vím, že jsem naprosto svobodný/á. Mám plné právo žít bez podmínek, přirozeně naplňovat své potřeby, učit se dle svého vlastního vedení a svých osobních potřeb, dělat chyby, objevovat a projevovat se zcela svobodně, tedy i zcela svobodně prezentovat své názory a postoje. Vím, že mé schopnosti, dovednosti a talenty jsou nekonečné. Naplňuji se jejich přirozeným rozvíjením a uplatňováním, manifestací své kreativity a tím přispívám i celé společnosti. Vím, že mé tělo je dokonalé a že veškerou disharmonii v něm projevenou, všechny případné ne-moci si tvořím jen já sám/sama svou vnitřní disharmonií, a jen já sám/sama mám výhradní možnost a schopnost se také uzdravit. Důvěřuji sobě i svému tělu, svému nejvyššímu vedení. Jsem jedinečný/á, originální stejně, jako kterýkoli jiný člověk, bytost. Plně respektuji jedinečnost každé bytosti, její manifestaci sebe, její právo na vlastní vývoj, prožitky, její svobodu. Všichni jsme boží děti, Láska, Světlo. Všichni zde poznáváme svou jedinečnou, originální cestou. Všichni jsme cenní, hodnotní, nenahraditelní a rovnocenní… Lidé, zvířata, rostliny i další formy existence. Všichni si přirozeně jen skrze svou existenci zasloužíme lásku, péči, hojnost, bytí v harmonii a lehkosti. Všichni jsme jedno. Co činím druhému, činím sobě. Svůj čas a prostor si zaplňuji aktivitami a činnostmi skrze svou svobodnou vůli. Vše, co činím, jsem já / mne činí šťastným/ou. Následuji se. Jsem v bezpečí. Vím, že jsou dostupné pokročilé technologie, které jsou v harmonii se všemi formami existence zde na Zemi. Skrze ně můžeme žít v blahobytu, komfortu, dostatku, bez otrocké práce, ve zdraví, a věnovat se tomu, co nás naplňuje, baví, rozvíjí, umožňuje nám projevovat vlastní talenty, schopnosti, kreativitu. Svobodně, v lehkosti. Není třeba o cokoli usilovat, bojovat, o něco se snažit… Není třeba za cokoli platit a kohokoli poslouchat a podřizovat se, jít proti sobě. Já sám/sama vím, co je pro mě nejlepší, co jsem. Stačí být ve své přirozenosti, tím, kdo jsem a vše si tak přirozeně tvořit sebou samým/samou. Vše vně je odrazem toho, kdo jsem já… a já jsem Láska, Radost, Harmonie, Světlo…“

… Jakýpak svět, jakoupak realitu, jakou společnost bychom si stvořili těmito ztotožněními se, tím, že bychom tyto pravdy, postoje v hloubi své bytosti skutečně prožívali, cítili? Blábol? Iluze? Science-fiction? Nedosažitelné? Utopie? … Kdepak, to jsme skutečně my! Stačí to pochopit, přijmout a jít si za tím skrze odstranění našich vnitřních programů, ztotožnění se s tím, kdo / co nejsme tak, abychom již tvořili jen tím, kdo /co skutečně jsme, tedy svou láskou, radostí, světlem, svou Podstatou. A svou troškou tak přispívali k harmonickému tvoření celkové reality našeho lidského společenství. Je to jen na nás…